Jezírko lásky

Z Luhačovic se k němu dá dojít tak do půl hodinky, ale ten kopec je dosti krutý. Pro zdravého a mladého člověka ani tak ne, jako pro někoho v pokročilém věku s bolavým kloubem. Ovšem i přes tento handicap se to zvládnout dá a odměnou vám bude příjemné zátiší se zpěvem spousty žab. My však nepůjdeme z Luhačovic, ale z blízké obce Řetěchov. Terén je tu střídavý, ale nikdy ne takový, který by dělal význačnější potíže. Větší kus půjdeme vedle hlavní cesty. Bohužel tak vede žlutá turistická trasa a pokud se nechcete potloukat po blátě přes pole, budete muset ten kus takto absolvovat. Takže i zde jednoznačně doporučuji reflexní vestu. Není důležité, jak v tom člověk vypadá, důležité je to, že jste vidět.  

Když pak dojdete na křižovatku, nechte žlutou být. Po ní byste došli sice také do Luhačovic, ale bez malebného jezírka. Pokračujte ještě kousek po cestě a zde narazíte na další křižovatku s pomníkem který připomíná tragickou smrt lesníka v roce Josefa hrbáčka v roce 1966. A také zde narazíte na červenou značku Jurkovičovy cesty. Jistě víte, kdo to byl. Pokud ne, stručně vysvětlím. Byl to slovenský architekt a cestu zde má proto, že je v Luhačovicích několik domů, které navrhoval.  

Této značky se budete držet. Po ní totiž dojdete do cíle naší cesty, k malému a malebnému jezírku. Ale ještě tam nejsme. Jdeme ještě kousíček po asfaltu a uvidíme odbočku vlevo. Po této se vydáme. Projdeme se lesem a ocitneme se u jezírka. Zde možno usednout a odpočívat. Také můžete něco sníst, a pozor, jsou zde i odpadkové koše, tak je použijte. Máte-li něco nepotřebného. Pak už se jen držte červená značky, po které přijdete až k zastavení křížové cesty. Pod ním je křižovatka. Vlevo dojdete do Luhačovic stejně jako cestou vpravo, ale tou uvidíte celou křížovou cestu, a nakonec se ocitnete přímo u pramene.  

Doufám, že se moc neunavíte a projdete se ještě lázněmi.